Narrenturm
Narrenturm – dle mého názoru jedna z nejlepších knih, co se obsahu i
formy týče. Čtyři sta padesát stránek vám projde rukama tak rychle, že
si nevšimnete ani měsíce, který nahradil slunce a následně ani
opětovného návratu rudého kotouče. Tedy, u mě to tak bylo, a proto se
vám pokusím trochu přiblížit proč.
Člověk, který se pohybuje v bludišti fantasy knih asi stěží bude moci
prohlásit, že mu jméno Sapkowski nic neříká. Vzpomeňme například na
nejproslavenější dílo tohoto polského spisovatele - Zaklínače. Leč sága
o Geraltovi z Rivie se mezi čtenáři pomalu stává takovou klasikou jako
Pán Prstenů, nebo Amber, musím říct, že první díl triologie Narrenturm
je ještě o pár tříd lepší čtení. Pokud bychom chtěli zařazovat do
žánru, padla by volba na historický román s malými prvky nadpřirozena.
Tedy autorův skok z čisté fantasy na historický román není natolik
jednoznačný, aby se v jeho novém výplodu neobjevila magie a vůbec věci
známé právě ve fantasy.
Děj se odehrává v roce 1425 ve Slezku. Tedy v době husitských nepokojů
mezi katolíky, husitskými emisary, loupeživými rytíři, nelítostnými
inkvizitory a občasnými kouzelníky. Mezi těmi se pohybuje hlavní hrdina
Reinmare Bielau, zkráceně Reynevan - Mladý a v Praze vystudovaný medik,
který se občas dostane k nějakým těm jednoduchým kouzlům. Ryenevan
rozhodně není typ hrdiny, který se odvážně postaví všem svým nepřátelům
a donutí je rozhazovat rukama až padesát metrů daleko. Spíše naopak,
celá kniha se nese duchem utíkání před pronásledovateli a
bezmyšlenkovitým vrháním se do nových a nových problémů především díky
hrdinově naivitě a idealistickému smýšlení.
Co mě na knize zaujalo nejvíce je připravenost Sapkowskeho na dobu
revoluce. Zdá se, že autor delší dobu sháněl podklady pro své dílo, než
psal knihu samotnou. Rozhodně to není jenom holý příběh Reynevana, kde
prostředí je pouze vzdálenou kulisou. Někdy se až zdá, že příběh jde
trochu stranou před přiblížením situace v této době. Nikdy však tak,
aby se čtenář začal nudit. Celou knihou se táhnou perfektně zpracované
historické události, velká řada jmen historicky známých i neznámých
osobností, hromádka názvu knih a jejich autorů té a předešlé doby,
pytel nacpaný latinskými citáty (v knize zařazené v latině) a pasážemi
přímo z Bible. Nikdy však tyto historické obrazy nedosáhnou bodu
unavování čtenáře, ba právě naopak ho vtahují ještě více do příběhu a
prohlubují v něm touhu číst a číst a číst... Co je však z pohledu
historického románu nejcennější a nejpodstatnější je dokonalé nastínění
způsobu života po vypuknutí husitské revoluce obyčejných lidí i těch
lehce důležitějších. Postavení církve a husitů.
Už jednou jsem naznačoval, že se v knize objevují latinské citáty v
původním znění, teď se k tomuto vyjádřím trochu podrobněji. Většina z
latinských výrazů je přeložena okamžitě, ty ostatní našly své překlady
na konci knihy. Čtenář se možná zprvu zalekne množství cizího jazyka,
neboť na něj není z jiných knih zvyklý. Vzápětí se toto ukazuje jako
dokonalý krok ještě k větší originalitě a kráse díla, neboť nejen že
přibližuje tehdejší dobu, ale dílo se tak stává ještě o něco živější,
barevnější a úžasnější.
Jak už jsem ale několikrát zmiňoval, nenucený popis historie a příběh
jako takový jde ruku v ruce v naprostém souladu. Dokonalost, s jakou
Sapkowski Narrenturm napsal je jedinečná a hodna přečtení, neboť knihu
na takovéto úrovni nelze sehnat v kdejakém regálu.
Autor: Jiří"Salmar" Růžička(www.salmar.mysteria.cz)
